Most na konci světa

Most na konci světa

Balkánský thriller na severský způsob… tak by se dal v krátkosti charakterizovat film Most na konci světa.

Jedním z důsledků občanské války v Bosně a Hercegovině bylo to, že obrovské množství lidí přišlo o své domovy. Mnoho bosenských Chorvatů z Hercegoviny se uchýlilo do Chorvatska a usídlilo se v Krajině – v domech, ze kterých utekli či byli vyhnáni Srbové při chorvatské vojenské operaci Bouře, jež z mapy definitivně vymazala mezinárodně neuznanou Republiku Srbská Krajina.

Příběh filmu Most na konci světa se odehrává několik let po těchto událostech, v době kdy se chce část Srbů vrátit do svých domů. Noví chorvatští vlastníci těchto nemovitostí se dostávají do velmi nezáviděníhodné situace – po několika málo letech jim hrozí, že opět skončí bez střechy nad hlavou. A právě v této třaskavé atmosféře se z ničeho nic ztratí starý muž – bosenský Chorvat Jozo. Policista Filip (Aleksandar Bogdanović), který rovněž žije v srbském domě, na jehož dveře klepe původní majitel, je pověřen vyšetřováním případu. Mezi lidmi se povídá, že Joza zabili navrátivší se Srbové, ale Filip nedbá na klevety a k vyšetřování jeho zmizení se snaží přistoupit poctivě a nezatížen předsudky. A to se některým jeho spoluobčanům nelíbí.

Scénář byl napsán podle románu Josipa Mlakiće Čuvari mostova (Strážci mostů). „Poté, co jsem přečetl hodně scénářů, které zpracovávaly podobné příběhy, dostal se mi do rukou tento scénář, který mě oslovil tématem obydlení cizích domů během války. Zaujala mne inovativní dramaturgie situace zastaveného času, ve kterém se ocitli obyvatelé jedné chorvatské vesnice poblíž hranice s Bosnou v době po skončení války v Chorvatsku.

Film se zabývá často zamlčovaným tématem obydlení cizích domů opuštěných během války. Je to první film, který o tomto problému mluví. Vesnice bosenských Chorvatů byly v Bosně zničeny a oni se nastěhovali do domů chorvatských Srbů. Podle zvláštního vládního nařízení se do srbských domů mají vrátit jejich původní majitelé a Chorvaté, kteří v nich bydlí, začínají pociťovat nejistotu. Zavládne vztek a nepřátelství.

Vzhledem k tomu, že mám také srbské občanství, jsem s tímto problémem seznámen a rozumím mu. Líbí se mi, že spisovatel Josip Mlakić ve svých románech často píše o nesmyslnosti války, nedostatku komunikace a nutnosti vzájemného porozumění a tolerance. Výsledkem naší spolupráce je film, o kterém rád říkám, že jeho hlavní myšlenkou jsou výčitky svědomí,“ říká režisér filmu Branko Ištvančić.

„Jako režisér jsem se pokusil v příběhu o tajemství a záhadách kolem zmizení jednoho starce prozkoumat poválečné osudy opuštěných lidi v zapomenutém kraji poblíž hranice s Bosnou. V takové atmosféře pohraniční pustiny, uprostřed zimy a bláta, dojde k zajímavé zápletce, která způsobí rozruch v celé vesnici – zmizení jednoho staříka v den, kdy se vracejí Srbové, majitelé domů. Všichni zmizelého staříka znali a všichni jsou potenciálními viníky. Vyšetřovateli Filipovi se zdá, že vesničané, se kterými mluví, skrývají nějaké tajemství. V thrilleru plném temných intrik, lží, podvodů a klamů místních obyvatel se odhaluje jejich nesnášenlivost vůči sousedům, temná minulost, na kterou chtějí zapomenout, i hloupost a nesmyslnost války, kvůli které musí bydlet v cizích domech. Ukazuje se ale, že největšími nepřáteli jsou pro ně oni samotní,“ doplňuje Branko Ištvančić.

Leave a Reply

Your email address will not be published.