…a dělo bylo ještě žhavé

…a dělo bylo ještě žhavé

Sarajevo 1994. Z okolních kopců dopadají na město denně desítky dělostřeleckých granátů vypálených silami bosenských Srbů. Jeden z nich zasáhne panelový dům a zabije rodiče malého srbského chlapce. Hoch utrpí šok a přestane mluvit. Ve zdemolovaném bytě jej najde bosenská sousedka. Vezme jej k sobě a stará se o něj jako o vlastního.

Chlapec ale neustále utíká do svého zdevastovaného bytu. Když jej odtud vyžene skupina rabujících „obránců“ města, toulá se ulicemi ostřelovaného Sarajeva. Potká svého bývalého spolužáka, který jej učí, jak v obléhaném městě přežít. Dostává se předčasně do světa dospělých plného násilí, strachu, alkoholu a kriminality.

Na válčení dospělých doplácí nejvíce děti…

„Ta válka, které se Srbsko údajně neúčastnilo, ale zanechalo a přineslo tolik mrtvých, zmrzačených a zraněných, v mnohém poznamenala i můj život. Naštěstí ne přímo, ale bezprostředně otevřela mnohé otázky etiky a identity. A tak myšlenka, že bych natočil film o těchto otázkách, vlastně neuzrávala, ale již tady byla. Vyčkávala uvnitř a nahlodávala mne a žádala, abych ji vyjádřil,“ říká v rozhovoru režisér filmu Slobodan Skerlić.

„Tento film není o etnické příslušnosti, ani není rekonstrukcí událostí během obléhání Sarajeva. Je to film o lidskosti, o výzvách, které se staví před ni, o válce jako o druhu šílenství, které je pramenem těchto výzev. Pro pochopení filmu není potřebná znalost historie, zeměpisu, politiky…. A tak věřím, že se českému publiku bude líbit,“ dodává Slobodan Skerlić.

Leave a Reply

Your email address will not be published.